Okénko do historie perníku
Historie perníku sahá až do starověkého Egypta, antického Řecka a Říma. A kdy se perník objevil v českých luzích a hájích?
První zmínky o perníkářích v Čechách jsou z poloviny 14. století, s největší pravděpodobností se sem umění pečení perníků dostalo ze sousedních německých zemí za vlády Karla IV. Podle první dochované zmínky prodávali v roce 1335 v Trutnově caletníci, jak se tehdy perníkářům říkalo, své výrobky o svátcích a posvíceních. V roce 1419 již Z. Winter v Praze napočítal 18 perníkářů a v roce 1348 zde byla podle perníkářů, výrobců calet, pojmenována Caletná, dnes Celetná, ulice. Zmínky o perníkářích najdeme nejen z Prahy a Trutnova, ale i Pardubic, Šumperka, Kutné Hory a dalších měst.
Během 14. a 15. století byl perník považován za přepychové zboží, tato pochoutka putovala na stůl jen v nejbohatších domácnostech hlavně ve velkých městech. Během husitských válek se dostala výroba perníku do pozadí, protože byla spolu s ostatní výrobou luxusního zboží odsuzována. Perníkářů mnoho nebylo, proto se sdružovali do cechů příbuzných řemesel, s pekaři, koláčníky a mlynáři. První samostatný perníkářský cech je datován do roku 1524 z Nového města v Praze.
Je škoda, že nemáme záznamy, jak tehdy perníčky vypadaly. Určitě vypadaly jinak než dnes, protože se tehdy tvarovaly ručně bez forem. Dřevěné formy se objevily v zahraničí teprve v 16. století, odkud je převzali naši perníkáři. Ojedinělé dochované formy v Německu dokazují používání náboženských motivů. Na našem území se dochoval záznam z roku 1641 se seznamem perníkářských forem, které používal pražský perníkář Sebastian Petrášek. Zde už náboženské motivy doplnily i motivy světské.
V 17. století se perníkářské řemeslo opět dostalo na výsluní. Přestálo i těžké období třicetileté války a od 18. století se výroba tak rozšířila, že perníky se staly dostupnými širokým vrstvám obyvatelstva. Perníkáři 18. století vyráběli čtyři druhy perníkářských pochoutek: obyčejný perník, jemný a zdobený marcipánový perník, zdravotní šišky a perník zvaný „drůbeřka“, pečený hlavně dětem na mlsání.
V 19. století výroba perníků na našem území vzkvétala, ale už jí pomalu rostla silná konkurence, která postupně na konci stolení převzala vládu. Copak to mohlo být? Přeci cukrářské výrobky. Rostoucí průmyslová výroba cukru přinesla téměř zánik tradičního perníkářského řemesla.
Ale naštěstí jen téměř, tradice zůstala živá, a my na ni můžeme navázat a psát další listy její historie u nás.
